Druhým rokem mám tu čest být členem jablonecké farnosti. Poohlédnu-li se zpět na cestu, kterou se ubíralo mé chápání našeho farního společenství, napadá mě biblický verš Ex 19,6. Zde Bůh nazývá tehdejší věřící lid svatým pronárodem, hruběji „svatou bandou“ (hebr. goj kadoš).
Číst dál
Blog - Úvodník Farního listu
My lidé máme nepříjemný zlozvyk stavět do centra dění sebe. Je to vcelku pochopitelné a mnozí se nad tím ani nepozastaví. Vychází to koneckonců z přirozenosti člověka, jehož hlavním úkolem bylo přežít a případně zajistit, aby jeho rod přežil i po něm.
Číst dál
Krásné Ježíšovo podobenství o plevelu (Mat 13, 24–30), který roste společně s pšenicí, a chudák zemědělec řeší, jak se k tomu postavit, by totiž mělo doslova znít „Podobenství o jílku mámivém“. Tak lze totiž přesněji přeložit řecké slovo „zizani“, které onen plevel označuje.
Číst dál
V roce 1996 vyšla v naší farnosti péčí nakladatelství Civitas sídlícího tehdy na janovské faře stejnojmenná knížka. Šlo o překlad titulu pro mladé Vergiss das Träumen nicht od manželů a rodičů čtyř dětí Hanse a Marie-Therese Kuhn- Schädlerových, působících ve švýcarské katolické církvi v oblasti vzdělávání. Co to má společného s námi?
Číst dál
Mnozí mají výčitku svědomí, že přehlíželi páteční posty – v závodní jídelně se o dni, kdy si připomínáme Ukřižování Páně, třeba oblažili řízkem a tento defekt kajícnosti pak nevyrovnali, jak katechismus stanovuje, ani dobrým skutkem ani modlitbou.
Číst dál
Takový byl výrok velekněze, když Ježíš na jeho výzvu a zapřísahání vyznal, že je Mesiáš, Spasitel a Syn Boží. „Rouhal se, nač ještě potřebujete svědky.“ (Mat 26,65).
Číst dál
Přislíbil jsem Farnímu listu úvodník, nechal ho na poslední chvíli a teď nastala Popeleční středa, což je pro psaní úvodníků velmi hloupý den. Hrozí, že si jakožto člověk zdevastovaný dvanácti hodinami hladu, vybiji hněv na čtenářích, a hrozí to tím spíš, že jsem byl letos zklamán popelcem. Zatoužil jsem ho totiž dostat taky. Jenže sám sobě ho farář udělit nemůže.
Číst dál
V hlavě mi i po asi deseti letech utkvělo podobenství nedávno zemřelého papeže Benedikta XVI., civilním jménem Josefa Ratzingera, k jeho knize „Úvod do křesťanství“.
Číst dál
Když člověk slyší spojení těchto dvou slov, vybaví se mu spousta otázek, představ, myšlenek, vzpomínek… Rodina, rodiče, vlastní otec, kterému někdo říkal táto, tatínku a někdo možná nikdy ne. Vybaví se vztah. Možná spolehlivý, bezpečný přístav, ale možná také bolestné ticho a neviditelné zdi, které rozdělují. Snad dokonce důvěra v troskách, samota a snaha zasloužit si uznání, koupit si lásku za výkon… jako bys byl sirotek.
Číst dál
Usedám k tomu, co brzy bude úvodníkem, a v hlavě se srocují témata. Každé z nich chce ven. Každé se domáhá, aby právě ono bylo to vyvolené, které vyplní nečtenou první stranu Farního listu.
Číst dál
Trvalo to pět let, stálo to šest milionů a k čemu to všechno bylo? Copak by nám nestačily elektrické klávesy za pár tisíc? Yamaha by se pěkně píchla do elektřiny a o doprovod ke mši by bylo postaráno.
Číst dál
Resiliencí obvykle rozumíme „psychickou“ houževnatost, nezdolnost jedince, schopnost vyrovnat se s „ranami osudu“, dobře žít a jednat navzdory biologickým, psychologickým a psychosociálním vývojovým rizikům (z Wikipedie).
Číst dál
Není to ani čtrnáct dní. Zmateně jsem se toulal ulicemi města Villefranche-sur-Saone a přemítal, kudy k Arsu. Mapu jsem neměl, chytrý telefon taky ne a na domorodce se mi koktat nechtělo.
Číst dál