Trvalo to pět let, stálo to šest milionů a k čemu to všechno bylo? Copak by nám nestačily elektrické klávesy za pár tisíc? Yamaha by se pěkně píchla do elektřiny a o doprovod ke mši by bylo postaráno. K ladění kláves by nebylo nutno přizývat Turkyni a Jihokorejce, odpadlo by piplání se s dvěma a půl tisícem píšťal a stěhování skorotunové mašiny z kostela a zase zpátky. Nebylo by se muselo prosit o příspěvky na městě a kraji, u bohatých mecenášů i mezi prostým lidem. Někteří farníci by lépe a déle spali. Stálo nám to všechno za to?

Z hlediska úspornosti, užitečnosti, praktičnosti a jiných rozumností jsou varhany skutečně monstrózní omyl. Je to věc rozložitě hmotná, zoufale se nehodící do naší virtuální doby. Homo je dnes přece více sapiens než kdy dřív a místo píšťalovité obludy na kůru mu postačí sluchátko v uchu.

Ale jak to, že současný sapiens právě ve chvíli, kdy přestal plýtvat silou na nesmysly a naplno se soustředil na rozvoj svého blahobytu, produkuje věci převážně ohyzdné, zatímco dokud na sebe sama zapomínal a soustředil se na oslavu Stvořitele, padaly z něj kantáty a katedrály?

Kostel čnící nad Jabloncem a tisíce nepraktických píšťal v jeho útrobách připomínají člověku (možná i trochu vyčítavě), že je víc než jen zvířátkem, co stráví své dny obstaráváním slasti pro sebe a své nejbližší a potom prostě zhyne. Jsme tvory, kteří ze sebe vydávají to nejlepší právě ve chvíli, kdy sebe sama překročí směrem k Pánu. Středověký člověk možná vyléval splašky na ulici, ale také vlastníma rukama vystavěl katedrálu v Chartres. Současník má sice splachovací klozet, ale postaví nanejvýš tak Central nebo nějaký z těch zaměnitelných, nebetyčných kvádrů z oceli a ze skla, které dnes obvykle okupují jádra velkoměst.

Varhany jsou vrcholným projevem západní civilizace, vyjádřením její (někdejší) ochoty bláznit pro Hospodina. Při jejich stavbě se snoubí důvtip stovky různých oborů, aby nakonec vznikla krása tak zbytečná, tak plýtvavá jako gesto svaté Magdaleny, která Pána pomazala z nádoby drahocenného nardu, místo aby (jak ji Jidáš napomínal) olej prodala a výtěžek rozdala chudým. Jaká radost mít v kostele tak zbytečný zvukostroj. Sama jeho existence je aktem adorace. Kéž se jeho zvukem necháme ponoukat k plýtvání sebou samým pro Krista.

Štěpán Smolen