Bylo to téma na růžencové setkání u paní Jarušky Kernerové. Abych se na ně trochu připravil, dovolil jsem si v rámci vyležení rýmičky během víkendu ten luxus skoro patnáct hodin času strávit čtením článků a posloucháním videí o svatém Tomáši. Byl to krásný zážitek, duchovní lázně, všem vřele doporučuji.
Číst dál
Blog - Úvodník Farního listu
Všechno je blbě! Venku blbá zima, člověk se blbě vyspal a musí blbě vstávat. Světoví vůdci už zblbli totálně. Energie jsou blbě drahé, topení se zdražuje. K čemu máme na střeše baráku pár blbých solárních panelů, když jsou stejně zasypané sněhem a žádná elektřina z nich neteče? Navíc meteorologové nemají ani začátkem blbého února s na kost zmrzlými Jablonečáky soucit a nepředpovídají slunečné dvacítky.
Číst dál
Milí farníci,
ve chvíli, kdy dostáváte tento úvodník do rukou, jste již nepochybně pořádně bramborově zasalátovaní, ukapření, procukření a hovíte si ve svých pohovkách, neboť se na vás snesla doba vánoční. Naproti tomu na faráře ve chvíli, kdy se s tímto úvodníkem moří, se dosud vánoční doba nesnesla. Sám právě snáší dobu adventní, a je proto nesnesitelný. Liturgií je totiž pobízen k bdění, zatímco by po brzkém ranním rorání raději spal. Každopádně doufá, že se v blízké budoucnosti máte zlatě, a věří, že tam za vámi ze svých fialových dnešků časem dorazí.
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Číst dál
Často čekáme, že Bůh udělá něco mimořádného – že zasáhne, když si nevíme rady, a stane se zázrak. Ale co když zázrak už dávno trvá? Co když tím zázrakem je samotný svět kolem nás – vzduch, který dýcháme, světlo, které se ráno probouzí, lidé, které potkáváme? Možná jsme si na to všechno příliš zvykli, a proto už nevidíme, že právě v tom je Bůh stále přítomen. Máme rádi jistoty a vysvětlení. Věříme, že všechno má svou příčinu a následek. Boha, který by „zasahoval“, si často neumíme představit – jako by tím porušoval zákony, kterým rozumíme. Jenže tím ztrácíme schopnost vidět svět jako dar – gratia. Z milosti, nikoliv nároku. Zapomínáme, že všechno, co máme, jsme dostali gratis. A když se vytratí děkování, svět se nám jeví chladný, vzdálený, bez naděje.
Prvního října slaví svátek sv. Terezka, učitelka církve. Tvrdil-li by někdo, že první část jejich autobiografických spisů Dějiny duše, popisující dětství světice, lačně pozřel na posezení během několika málo hodin, asi bych se neubránila podezření z neupřímnosti.
Číst dál
Při slově rozjezd se mi vybaví jeden z neúspěšných pokusů o absolvování autoškoly. Byl jsem tehdy o jmenovaný úkon požádán a udělal vše proto, abych žadateli vyhověl. Nicméně koordinace všech čtyř končetin se nedostavila a následovalo potupné vysednutí. Když se mi při jednom z dalších pokusů přece podařilo uvést plechové monstrum do pohybu, komisař pochopil, že skoropáter za volantem jedoucího auta je něco ještě děsivějšího než tentýž za volantem stojícího. Usoudil, že podruhé by se mu to mohlo stát osudným, a papíry mi přiklepl.
Číst dál
Životní dílo spisovatele Alexandra Solženicyna shrnuje nejen zážitky jeho osmi let v sovětských kriminálech, ale také historii celé společnosti od cara k Leninovi, přes Stalina až po Chruščova ve dvacátém století. Patří mezi sto nejvýznamnějších knih 20. století.
Číst dál
Po čtyřiceti dnech postní cesty a padesáti dnech velikonoční radosti slavíme v měsíci červnu v našem společenství Slavnost Seslání Ducha Svatého – Letnice. Je to vyvrcholení období, kdy jsme se učili naslouchat Bohu v tichu, radovat se z Kristova vzkříšení a otevírat srdce novému začátku. Letnice nejsou jen připomínkou dávné události, ale živou skutečností, která nás proměňuje a povzbuzuje k odvaze, spolupráci i otevřenosti. Duch svatý, kterého nám Ježíš slíbil a seslal po vystoupení k Otci, je stále přítomný mezi námi – učí nás, připomíná nám Ježíšova slova a dává sílu k novému životu.
Číst dál
Zeptali jsme se sedmi katechumenů, kteří byli v naší farnosti pokřtěni letos o velikonoční vigilii, na důvody jejich rozhodnutí.
Číst dál
Starověká poezie a zbožnost zobrazovaly Tě, Pane, jako pelikána, který si zobákem rozdírá prsa, aby nasytil svá mláďata. Jsme právě taková neopeřená mláďata a shromažďujeme se kolem kříže, z něhož vyléváš životodárný proud krve. Pijeme, abychom nezemřeli. Žene nás k tomu naše žízeň, volá nás Tvá láska, která nechce nic jiného než se dávat.
Číst dál
Hrabu shnilé listí a nadávám. Proč se musím dřít? Proč si nemůžu dělat jen to, co mě baví?
A k tomu ještě ta postní doba! Jako by i bez ní nebylo to křesťanství samo o sobě tak náročné. Komu by vadily půlroční Vánoce a po nich hned Velikonoce? Půl roku cukroví a zbytek roku vajíčka a klobásky…
Není to nic jednoduchého, byť zdánlivě samozřejmého, odpustit někomu, kdo nám ublížil. Oběti válek, koncentračních táborů, kriminálů, pozůstalí příbuzní nevinně zavražděných či zabitých, oběti týrání a zneužívání všeho druhů by mohli vyprávět. Nespravedlivě odsouzení v komunistických kriminálech pochopili, že se nemohou na své žalářníky a soudce hněvat, že by tím především ublížili sami sobě. Nenávist by je totiž ničila zevnitř. Nelze ale odpouštět jménem jiných obětí, bez upřímného přiznání a prosby o odpuštění viníka. Je totiž žalostné, pokud oběť cítí z omluvy viníka jeho neupřímnost nebo vypočítavost.
Číst dál
Farář remcal, že má během vánočního oktávu jet až na druhý konec světa, do Litoměřic, aby tam byl povinně účasten zahájení jubilejního roku, jehož smysl navzdory pastýřským listům dosud nerozluštil. Remcal, ale jel. Když totiž papež a biskup zavelí, je lépe poslouchat než brblat. K cestě se povzbudil myšlenkou na úprk Svaté rodiny před Herodem do Egypta, což také nebyla výprava, na kterou by se někomu chtělo. Nakonec se to ukázalo být výtečné. Ostatně, farář měl tak nízká očekávání, že nemohl být překvapen jinak než mile.
Číst dál
Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.