Svátek Panny Marie Růžencové připadá na 7. říjen – je to současně výročí rozhodujícího vítězství spojeného křesťanského vojska roku 1571 nad Osmanskou říší v námořní bitvě u Lepanta (nedaleko západního břehu Řecka). V Církvi jej zavedl nejprve papež Pius V. jako „Svátek Panny Marie Vítězné“. Vzápětí jej papež Řehoř XIII. změnil na „Svátek Svatého Růžence“. V roce 1960 změnil papež Jan XXIII. název svátku na „Svátek Panny Marie Růžencové“.
Číst dál
Blog - Úvodník Farního listu
Přišel jsem do Collonges, francouzské vesnice kousek od švýcarských hranic. Slunce už se sklánělo k obzoru a byl čas hledat nocleh. Nápis na dveřích kostela neoznamoval časy bohoslužeb, ale pouze vyzýval občany k bdělosti, neboť žhářské útoky se množí. Avšak – chvála Bohu – bylo otevřeno.
Číst dál
Fotografie v sobě ukrývají zvláštní moc. Obsah, který zachycují na nich, totiž často vypadá lépe než originál. Před nějakým časem jsem si tak prohlížel fotografie původního mobiliáře z našeho chrámu.
Číst dál
Nejspíš teď, drazí farníci, hledíte na nadpis a říkáte si, co je to zase za blbost. Mně pak nezbývá než vám přitakat: ano, ona zvýrazněná věta výše je (doufám!) naprostá pakárna. Jenže jak jinak vás přimět, abyste úvodník četli, zvláště tentokrát, kdy je důležitý? Pokud by titulek hlásal: Pán Ježíš nás miluje, obávám se, že by se počet čtenářů smrskl na třetinu.
Číst dál
„Ach ne, zas ten hadr!“ zděsím se v předsíni kostela. A právem – fialová plachta opět po roce zakrývá oltářní kříž se vzkříšeným Pánem.
Číst dál
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy. (2 Kor 4,17)
Proč člověk dobrovolně podstupuje utrpení? Proč by se někdo jako já – nesportovec, který nikdy neprobděl celých 24 hodin – vydal v lednu na noční čtyřicetikilometrové putování za Pannou Marií? Uspokojivou odpověď nedokážu najít doteď.
Doba vánoční sice ještě chvíli potrvá, ale to, čemu se říká „svátky“, už je za námi. Zvonky štěstí dozvonily, už opět zvoní zvonky ve školách a v továrnách se rozběhly stroje. Vrátil se všední den. Můžeme už bilancovat. Co Vánoce? Jaké byly?
Číst dál
Druhým rokem mám tu čest být členem jablonecké farnosti. Poohlédnu-li se zpět na cestu, kterou se ubíralo mé chápání našeho farního společenství, napadá mě biblický verš Ex 19,6. Zde Bůh nazývá tehdejší věřící lid svatým pronárodem, hruběji „svatou bandou“ (hebr. goj kadoš).
Číst dál
My lidé máme nepříjemný zlozvyk stavět do centra dění sebe. Je to vcelku pochopitelné a mnozí se nad tím ani nepozastaví. Vychází to koneckonců z přirozenosti člověka, jehož hlavním úkolem bylo přežít a případně zajistit, aby jeho rod přežil i po něm.
Číst dál
Krásné Ježíšovo podobenství o plevelu (Mat 13, 24–30), který roste společně s pšenicí, a chudák zemědělec řeší, jak se k tomu postavit, by totiž mělo doslova znít „Podobenství o jílku mámivém“. Tak lze totiž přesněji přeložit řecké slovo „zizani“, které onen plevel označuje.
Číst dál
V roce 1996 vyšla v naší farnosti péčí nakladatelství Civitas sídlícího tehdy na janovské faře stejnojmenná knížka. Šlo o překlad titulu pro mladé Vergiss das Träumen nicht od manželů a rodičů čtyř dětí Hanse a Marie-Therese Kuhn- Schädlerových, působících ve švýcarské katolické církvi v oblasti vzdělávání. Co to má společného s námi?
Číst dál
Mnozí mají výčitku svědomí, že přehlíželi páteční posty – v závodní jídelně se o dni, kdy si připomínáme Ukřižování Páně, třeba oblažili řízkem a tento defekt kajícnosti pak nevyrovnali, jak katechismus stanovuje, ani dobrým skutkem ani modlitbou.
Číst dál