Nejspíš teď, drazí farníci, hledíte na nadpis a říkáte si, co je to zase za blbost. Mně pak nezbývá než vám přitakat: ano, ona zvýrazněná věta výše je (doufám!) naprostá pakárna. Jenže jak jinak vás přimět, abyste úvodník četli, zvláště tentokrát, kdy je důležitý? Pokud by titulek hlásal: Pán Ježíš nás miluje, obávám se, že by se počet čtenářů smrskl na třetinu.
To, co se ve skutečnosti blíží, není ani tak mimozemská invaze jako spíš Farní misie. Od středy 5. do neděle 9. června zavítá do naší farnosti asi šestero řeckokatolických kněží ze Slovenska se skupinou zbožných laiků a společnými silami se pokusí otřást naším možná už zvykovým a trochu už zvlažnělým katolictvím, abychom znovu zahořeli pro Pána. Misie nesou název K Ježíšovu Srdci a jejich cílem je dovolit tomu, který je tichý a srdce pokorného, aby přetvořil naše srdce podle srdce svého, a my měli zase blíž k Bohu i k sobě navzájem.
Mnozí z nás nemají příležitost během roku na několik dní odjet, aby v ústraní pečovali o duši, nyní se k nám však „mudrcové od Východu“ vypraví sami, aby nám tuto péči poskytli, aniž bychom se museli fyzicky hnout z místa. Od středy do pátku se budou setkání konat vždy večer a jejich náplní budou bohoslužby, přednášky, duchovní rozhovory i modlitba. Najíst se budete moci ve společenství s ostatními farníky a také na děti bude pamatováno duchovně-zábavným programem. V sobotu nás bude čekat intenzivnější vnitřní námaha i během dne v přípravě na nedělní poutní slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jíž celá obnova našich srdcí vyvrcholí.
Možná se ptáte: „Proč bych se měl něčeho takového účastnit?“ Snad proto, že žádná věc, žádné místo a žádný člověk nás nemůže učinit natrvalo šťastnými, dokud se naše srdce nebude podobat Nejsvětějšímu Srdci. Nabízím tedy opačnou otázku: „Mám opravdu vážný důvod se nezúčastnit?“ Pokud je to jen trochu možné, přijďte. A zapojte se, prosím, i do příprav – modlitbou a také podáním pomocné ruky organizátorům.
Ztráta komunikace znamená smrt vztahu. Platí to mezi nejbližšími lidmi a platí to úplně stejně o vztahu člověka k Bohu. Pokud mi pro něj zůstávají jen večerní a ranní dvouminutovky, nelze čekat, že budu duchovně kvést a vydávat plody. Nezalévané rostliny zchřadnou. Nemařme tedy Pánu plán zaplavit nás milostí a přijměme pozvání k Ježíšovu Srdci.
P. Štěpán Smolen