„Jako laň prahne po vodních bystřinách, tak prahne má duše po Tobě, Bože.“ Překrásný biblický starozákonní žalm č. 41, který se zpívá nejen na Bílou sobotu, ale i na pohřbech.
Hebrejština, zejména ta biblická, neměla abstraktní slova, ta byla nahrazena slovy konkrétními s přeneseným významem. Hebrejské sloveso, které odpovídá českému významu „prahne“ nebo „touží“ prostě neexistuje. Překlady původních biblických textů do jiných jazyků jsou vždy jen pokusem o věrný doslovný nebo významový výklad. Překladatel tedy často zpětně překládá slovesa konkrétní do sloves abstraktních. Překlady onoho slovesa mohou být různé, např. podle Pavlíkova studijního překladu: naříká, lká, křičí, prahne, touží, žízní. Bible kralická používá sloveso „řve“. Podle nadpisu k žalmu se dle Jeruzalémské bible jedná o „nářek levity ve vyhnanství, daleko od Pána“.
Onu potřebu laně po vodě nemůžeme srovnávat s chutí malého dítěte na zmrzlinu. Je to naopak existenční potřeba člověka či zvířete, kteří bez vody skutečně umřou žízní. Definitivně skončí. Jak asi řve laň, či podle doslovného překladu „samice jelena“, po třech dnech bez vody, na prahu života a smrti? Je prý děsivé vůbec poslouchat laň, která je na prahu smrti žízní – člověku běhá mráz po zádech, když její nářek slyší. Tak nějak se musí cítit zvíře či člověk v mezních situacích svého života, na pokraji své existence. V našich zeměpisných končinách už toto povědomí nemáme, na rozdíl od starozákonního žalmisty.
Nic pozemského, světského nedokáže trvale uspokojit lidské srdce, vyplnit prázdný prostor v duši, vše je pomíjivé, nedokonalé a neúplné, to vše už zažil, nic ho plně a dokonale neuspokojilo, nenaplnilo. Nenabídlo mu hodnotový přesah z věcí dočasných k těm věčným a nepomíjejícím. Člověk nemůže vrátit svůj život, svá slova, činy, zlé myšlenky a opomenutí, promarněný čas, bez onoho přesahu a bez touhy po Bohu je vše zoufalstvím, marností, bezmocí opuštění. Jak si asi musel zoufat Jidáš, když se sám vzdal onoho přesahu?
Všechny lidské touhy po věcech krásných mohou být odrazovým můstkem pro hledání a nalezení Boha jako počátku a původci všech dober. Biblické příběhy si často idealizujeme do poetických, bezbolestných a lahodných, uhlazených událostí, ve skutečnosti to byly většinou události plné života, boje o přežití, lidské slabosti, bolesti, obav, vnitřní rozervanosti, bloudění a hledání.
Jan Suchánek