Farní misie

Každý den jsem byla na úžasných setkáních. Byly pro nás velkým přínosem. A moje poděkování pro paní Jarušku. Ona v sobotu, hodně milým, radostným způsobem, poděkovala hostům ze Slovenska. Určitě to bylo ze srdce nás všech farníků. A. J.

Díky Bohu i všem organizátorům za ně, byly mi i mé rodině velkým přínosem, do budoucna. Maxi díky všem.. Ať vám všem Pán žehná a Panna Marie chrání vyprošuji. Mirka M.+


První postřeh, přivítání mi připomnělo slova Žalmu 133 „hle jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu“. Spolčovna byla prozářená upřímnou srdečností těchto kněží. Ve stejné atmosféře pak probíhala po mši sv. i katecheze s nestrojenou upřímností byly kněžími, na jejich vlastních příkladech, představeny i všechny naše lidské problémy a starosti. Kapička zapadla i do mého srdce poznáním. Dávno opomenuté problémy dostaly tvar a nutily vyznat je. Úleva duši.
Druhý postřeh, návrat do dob před druhým vatikánským koncilem při slavení mše svaté východní liturgie. Tajemství slavení eucharistie knězem, obráceného k oltáři, a k Bohu, soustředění se tak na tento vzácný okamžik proměnění krve a těla Páně. Nebyla jsem jen „divákem“ tohoto okamžiku, byla jsem přítomna tajemství proměnění. Překlad celého obřadu a modliteb, promítaného na plátně byl perfektní.Třetí postřeh, katecheze, kamínky v botě. Kolik kamínků si zbytečně neseme nejen ve svých botách, ale i v srdcích, neumíme je odložit, bolí, píchají i v duši. Byla to ukázka toho, kam, komu a jak je vysypat a koho prosit, aby s námi v modlitbách ozdravil nejen rozdrásané nohy, ale i srdce a duši. Jak je důležitá dobrá zpověď. A spolu s knězem se pomodlit o uzdravení duše. Děkuji otče Štěpáne za dobrou radu a tyto misionáře. Čtvrtý postřeh, adorace a modlitby, při znění chorálové modlitby „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným“. Jak často jsem si jí, i dříve, opakovala jako růženec, ale teď má zase jiný náboj a výraznější chuť.
Pátý postřeh, zbývá málo času, ještě chvíli zde budou i kněží, odjedou, ale zůstanou tu jejich modlitby, dobrá slova útěchy a povzbuzení nejen pro nás. Tak na příští setkání s vámi třeba u vás, otcové. Děkujeme… žena 74 let

Květen a červen patří k těm nejkrásnějším kalendářním měsícům v roce. I snad proto jsou spojeny a ozdobeny Pannou Marií a Božským Srdcem Páně. Musím přiznat, že poutní farní misie vedené "otci z východu" ze Slovenské republiky ve mně zanechaly mnoho dojmů. Možné klíčící přátelství mezi námi je mi sympatické. A to nepatřím k těm mnohým naším farníkům, kteří mají své kořeny právě tam daleko na východním Slovensku. Přichystaný duchovní program byl obsahově skvěle sestaven, promluvy byly živoucí a nestrojené. V našich posluchačských řadách nešlo přeslechnout mnohé kapesníky konající svou utěšitelskou práci. A možnost zúčastnit se a nahlédnout do liturgie řeckokatolického ritu bylo velice zajímavé. Celé zorganizování této akce muselo stát velké množství energie. Od prvního nápadu až po naplánování každé provozní maličkosti, včetně oslovování dostatečného množství dobrovolníků, kteří v zajištění bohatého občerstvení, stravování, chodu kuchyně a úklidů svůj úkol poctivě splnily. Největší obdiv a dík patří duši celé akce - Albínce Horákové. Kéž ji ta námaha a tíha odpovědnosti, kterou na sobě nesla, neodradila a přetavila se v radost, že to vše mělo pro naši farnost velký smysl. A samozřejmě velké díky se patří touto cestou zaslat všem duchovním otcům a laikům na Slovensko! A samozřejmě největší díkůvzdání a chvála patří našemu Pánu! Nyní je čas na vzklíčení a růst zasetého, a ten čas máme již v rukou každý sám. Renata Svátková

Jsme rádi, že jsme měli příležitost zúčastnit se všech pěti dnů farních misií. Každý den byl přitom jiný, přinesl nové myšlenky i nová témata k zamyšlení. Vše bylo skvěle připraveno, možnou jazykovou bariéru překonalo pečlivě připravené promítání textů. Díky tomu jsme si mohli opravdu krásně prožít i čtvrteční řeckokatolickou liturgii a zapojit se do ní. Hodně nás zaujaly otevřeně sdílené životní příběhy kněží i laiků v katechezích. Znovu a znovu jsme si mohli uvědomit, že život je křížovou cestou, na které jsou klopýtnutí i pády, po kterých je nutno vstát a jít dále. Navazující slovo kněze a společná aktivita nám pomohlo uvědomit si, jak každý jdeme svou osobní křížovou cestu. Cenná byla i možnost osobních setkání a rozhovorů ve velkém společenství dvou různých církví, které jsou rozdílné a současně tak stejné. Velké díky patří těm, kteří pro nás takové setkání zorganizovali a přichystali. manželé 60+


Pro mne byly asi nejvíce oslovující osobní svědectví řeckokatolických kněží a nejen kněží o jejich životě, jejich bývalých závislostech, proměnách a obráceních. Bez Božího zásahu by ta obrácení jistě nebyla možná, dokonce lze dle mého do těchto obrácení počítat i přirozený pud a instinkt sebezáchovy či přežití. Některým se to určitě neříkalo lehko a přesto to o sobě řekli. Nikoli náhodou to zavdává každému, tedy i mě osobně, podnět k zamyšlení sama nad sebou, jakými závislostmi jsem si už v životě sám prošel a s jakými ještě stále bojuji. Přestože s sebou řeckokatoličtí kněží neměli své manželky a děti, cítil jsem, že jejich rodiny fungují. Kéž by jednou tento možný model kněžského fungování dokázala nabídnout, prostřednictvím skutečně dobrovolného a nevnuceného celibátu, i naše Římskokatolická církev. Tedy hlavně pro ty, kteří sice mají vlohy pro kněžství, ale nikoli předpoklady pro celibát. Asi většina přítomných chápala, že Bůh je milující Otec, bezpodmínečná Láska a trvalé Milosrdenství, Přítel v nouzi, nesnází či utrpení, že Bůh nám nabízí trvalý pravidelný vztah, nikoli předpisy a povinnosti. Že je to Přítel na každý okamžik našeho života, nejen na několik okamžiků. Je ale dobré si toto stále připomínat a uvědomovat. Není nutno Bohu stále něco vypravovat, natož jej o něco “furt dokola” žádat. Úplně stačí na nějakém místě a čase s ním být, úplně, bez omezení, bez okolního světa a všech našich myšlenek, prožívat jeho přítomnost. Kromě předpokládaných tří základních kamenů správného života s Bohem (svátosti, duchovní četba/Bible a modlitba) je důležitý i ten čtvrtý, tedy farní, lidské společenství. A k tomu společenství patří i přijetí všech jeho účastníků takových, jací jsou, i když mi třeba z jakýchkoli důvodů nevyhovují. Bylo úžasné z jaké velké dálky k nám misionáři přijeli a že to vlastně byla jejich misijní premiéra. Jan Suchánek 


Miluji Ježíše a toužím se rozplynout v jeho lásce. To jsem si často opakovala a představovala, než se mi stalo, že jsem za to zapomněla… Misie 5. 6. - 9. 6. 2024, Jablonec nad Nisou (Kdo za to může?) In sinu Jesu. Začínalo to pozvolna, především bohoslužbou, úplný zázrak byl, vidět v kněžišti pěkně vedle sebe sedm kněží! Až jsem pocítila útěšnou radost ve svém srdci.. Celkem šest kněží (řeckokatolických) přijelo ze Slovenska. Pro mne bylo krásné prožívat bohoslužbu východního obřadu. Ráda jsem pak zůstala v tichu chrámu s ostatními.
Další den jsem se již odvážila zůstat i na katechezi a modlitbu. Mám dojem, že právě v tento den jsme proměňovali svá srdce. To červené srdéčko mám stále v jedné modlitební knížce. Modlitebně jsme přecházeli v Noc kostelů. Sobotní den začínal mou zpovědí. Během těchto dnů dobře působila přímluvná modlitba, zvláště na mé nejbližší. Večerní adorace s připomínkou důležitých věcí, které nám mohou pomáhat v duchovním životě a mít dobrý prospěch z duchovních cvičení v dlouhodobém horizontu: Dobrá modlitba srdce, prožitá eucharistie, dobrá zpověď a společenství. A v čem byly misijní plody v mé rodině? Ve zpovědi po dlouhé době jednoho člena mé rodiny. Ve slavení poutní slavnosti společně s celou rodinou a celým naším farním společenstvím. Bonusem bylo tančení izraelských tanců.. Opět se mi vrátila touha po Ježíšově lásce a přebývání v ní. Pod tento text se nebudu záměrně podepisovat, protože moje osoba na to není dostatečně způsobilá.

Myslím, ze to bylo pěkně uspořádané. Byl moc pěkný model : svědectví kněze a pak svědectví laika. Otevřeli oblasti života, kde člověk nejvíc klopýtá. Bohu díky za ten požehnaný čas. Majka


Mezi nejsilnější zážitky patřilo osobní svědectví o životě: životní těžkosti a pády následované Boží milostí, zázraky proměny a uzdravení. Nutí mě to dívat se na svůj život jinak než dosud.
Další zážitek byla mše svatá ve východním ritu. Zde bych uvítal nejdřív nějaké "školení", abych nebyl jen "náhodným" účastníkem, ale abych se mohl plněji zapojit - abych věděl, co se tam kdy děje, proč říkám a dělám to, co říkají a dělají ostatní...
I když mně osobně symboly nic moc neříkají, tak tentokrát mi nedělalo velký problém zapojit se do aktivit se symboly - nějak mi to v tu chvíli dávalo smysl. A překvapilo mě, že se zapojili snad všichni...
Celkově to pro mě byl čas intenzivněji prožívaný s Pánem a před Pánem.
Do dalšího života si odnáším čtyři body, které zazněly v sobotu:
- modlitba srdce: čas s Bohem
- četba Božího slova: dávat si pozor na to, co do sebe ve svém životě pouštím
- svátosti: dobrá svatá zpověď a dobré přijímání Eucharistie
- společenství: potřebuju vztahy s druhými - jako "tréning" a k posvěcení mého života
H. S.


Z misií jsem si odnesla jednu myšlenku: "Smyslem tohoto života je naučit se žít s Pánem, abych to uměla a mohla s Ním být, až překročím práh tohoto života..." Tedy jinými slovy, snažit se pěstovat vztah s Bohem, aby On byl pro mne prioritou, abych si na něj dělala čas, poznávala Ho, aby mi na Něm záleželo... Líbilo se mi svědectví lidí, kteří změnili svůj život poté, co přijali Ježíše do svého života. Přiléhavý byl symbol kamínku v botě, který označoval hřích. Hřích je součástí našeho života. Je jako kámen, který nás tlačí v botě. Záleží na nás, zda si ho ze svých sandálů vytřepeme a předložíme Bohu, nebo zda necháme hřích v našem životě působit… B. S.

Farské misie – od prvého počutia, že sa v našej farnosti budú konať Farské misie, som sa na ne veľmi tešila. Ako to už však býva, do cesty sa mi práve v tento týždeň postavilo niekoľko ďalších ponúk, výziev, ktoré som mala vyriešiť. Začiatok misií, stredu, som tak už nestihla. Od štvrtka to už bolo omnoho lepšie. Úžasné pre mňa, ale verím, že aj pre mnohých ďalších farníkov, že spolu s otcami misionármi a všetkým tým, čo si pre nás pripravili, doniesli so sebou aj kúsok svojho domova, kraja, rodného Slovenska. A nie jedna spomienka na miesto, kde som strávila svoje detstvo a dospievanie, vo mne opäť ožila. Otvorené oči, uši, srdce a duchovná obnova skrz osobné príbehy, svedectvá a sprevádzanie otcov ma neraz dojali k slzám a k zamysleniu, aké sú Božie cesty nevyspytateľné. Ak som do kostola prišla unavená, alebo ma niečo bolelo, či trápilo, odchádzala som plná pokoja, lásky, nádeje a povzbudenia. Každý deň priniesol niečo krásne, nové myšlienky, nápady, niečo, čo ma vnútorne obohatilo a posilnilo. Ďakujem za to, že sa tieto misie konali v našej farnosti, všetkým, ktorí sa podieľali na vzniku, príprave a priebehu tejto udalosti. Bolo to úžasné stíšenie sa v našom dnešnom hlučnom, ustarostenom, super rýchlom, digitálnom svete. Iva
překlad:
Farní mise – jakmile jsem uslyšela, že se v naší farnosti budou konat Farní mise, velmi jsem se na ně těšila. Jak už to však bývá, do cesty se mi právě v tento týden postavilo několik dalších nabídek, výzev, které jsem měla vyřešit. Začátek misií, středu, jsem tak už nestihla. Od čtvrtka to už bylo mnohem lepší. Úžasné pro mě bylo, ale věřím, že i pro mnohé další farníky, že otci misionáři se vším tím, co si pro nás připravili, donesli s sebou i kousek svého domova, kraje, rodného Slovenska. A ne jedna vzpomínka na místo, kde jsem strávila své dětství a dospívání, ve mně opět ožila. Otevřené oči, uši, srdce a duchovní obnova skrze osobní příběhy, svědectví a doprovázení otců mě často dojaly k slzám a k zamyšlení, jak jsou Boží cesty nevyzpytatelné. Pokud jsem do kostela přišla unavená, nebo mě něco bolelo či trápilo, odcházela jsem plná klidu, lásky, naděje a povzbuzení. Každý den přinesl něco krásného, ​​nové myšlenky, nápady, něco, co mě vnitřně obohatilo a posílilo. Děkuji za to, že se tyto misie konaly v naší farnosti, všem, kteří se podíleli na vzniku, přípravě a průběhu této události. Bylo to úžasné ztišení se v našem dnešním hlučném, ustaraném, super rychlém, digitálním světě.

Vnímám, že misie v Jablonci byli vzácným časem uzdravování, propojování generací, pobídkou ke službě, ale hlavně neskutečným pramenem duchovního občerstvení. Bezprostřednost týmu „mimozemšťanů“ mi přinesla v týdnu, kdy jsem se nimi potkávala, spoustu radostí. O. Slavo byl studnice vtipů a občas jsem se nemohla přestat smát. Radost, to byl pro mě obrovský dar.
Sloužila jsem celou dobu misií, ale přes všechny starosti mi Bůh dával pocítit, jak se stará. Když jsem se mu do řízení nemontovala, a s důvěrou to vložila do Jeho dlaní, zakrátko někdo zavolal, přišel mazat chleby, objevily se dobroty ve dveřích. Dokonce mně skrz jednoho farníka povzbudil, když jsem si posteskla, že mi chybí ticho a modlitba, že i Marta přišla do nebe… Z přednášek a večerů si nejvíce pamatuji 4 pilíře duchovního života, které přednášel o. František:
1, modlitba srdce, kdy před Pána předstoupím taková, jaká jsem a dám mu všechno co mám v srdci. Neprosím, nemodlím se za nic konkrétního, jen mu předložím své srdce, se svými pocity. Každé ráno, ideálně před Nejsvětější svátosti. Někdy modlitba bez slov…
2, čtení svatého písma a dávat pozor, co čteš, na co klikáš, co posloucháš, co si do sebe pouštíš.
Být na pulze Božího slova.
3, příjímání svátosti
Dobrá Svátost smíření – ne vyjmenovat hříchy, ale říct přicházím proto, že jsem pochopil… Přicházím proto, že se chci s těmi a těmi věcmi rozloučit nadobro, očisti mě a pomoz mi.
Dobré přijímání Eucharistie – vyživovat oblasti života, které to potřebují, natrávit Boží přítomnost. Enzymy duše.
4, společenství – ve společenství jsem okřesáván. Učím se přijímat ostatní, hledat v nich Boha, přijímat i dávat.
Celé misie mně pobízí také k díkům. Díkům Bohu za tu oázu na cestě, díkům za naši farnost a spoustu ochotných a laskavých lidí, díkům za mou rodinu i společenství, kde jsem okřesávána.


Pokud se ohlédnu za misiemi, které u nás v Jablonci proběhly, tak první, co mě napadne, je vděčnost a pokoj. Vděčnost za to, že jsem mohla něco podobného zažít, za to, že spousta lidí věnovala svůj čas a byla ochotná ho společně trávit, a pokoj, který ve mně zůstal, i když skloubit program s běžnými povinnostmi nebylo někdy úplně jednoduché. Přesto jsem večer šla spát s pocitem, že jsem byla na správném místě a byl to obohacující čas. I když jsem se nemohla zúčastnit celého programu, tak to, co jsme měla možnost slyšet, ve mně zanechalo svou stopu. Určitě si budu pamatovat velmi lidsky vysvětlené 4 pilíře duchovního života nebo to, jak je dobré Bohu odevzdat vše, co nás tlačí a tíží na naší cestě. Myslím, že díky misiím jsem se trochu více přiblížila k tomu, jak intenzivněji vnímat Boha jako našeho otce. Byla jsem ráda, že promluvy byly založené na osobním příběhu a zkušenosti a tím tak nějak „sestoupily“ na úroveň, na které bylo snadnější je nechat v sobě působit a mohly tak snáze proniknout i k někomu, kdo ještě svou cestu k Pánu třeba teprve hledá. Jitka Randáková

Ak by sa dalo niečo vylepšiť v kresťanskom živote, tak sú to práve duchovné cvičenia, ktoré obohatia a stíšia vaše srdcia a privedú vás ešte bližšie k Bohu, skrze ľudí, ktorí sa vám dokážu v láske a bolesti otvoriť. Nepremýšľate vtej chvíli, čo všetko ste nezvládli, čo všetko vás ešte čaká, ale spolu v modlitbách, príhovoroch a spoločných rozhovoroch sa utvrdíte v nádeji, že s Ježišom všetko zvládnete..... Najkrajšie a najsilnejšie chvíľe ( pre mňa ) boli slúžené sväté omše všetkých 7 kňazov. Je to ako, keď sa nebo dotýkalo zeme, až 7-krát. Krásny spev a varhany na svätých omšiach, ktoré sú pohladenie na duši, ale i v tichosti srdca a v prednesených modlitbách 6-tich kňazov, na slávených z jedných najkrajších sviatkov srdca panny Márie a srdca Ježiša. Boli to sväté omše niečím pre mňa ešte vynimočnejším duchovným zážitkom a potešením, aký mi samotnej do srdca prinieslo. Bola to radosť, aká sa len tak opísať nedá. Každé stretnutie po misiách v priestoroch fary a na agapé celkovo zblížilo viac farníkov, nielen medzi sebou, ale i s našimi slovenskými - misijnými hosťami, kedy ste si mohli vytvoriť ďalšie nové priateľstvá. A tak poznali, že nie vždy ste na všetko sama, ale sú tu ľudia, ktorý svojou prítomnosťou, pochopením, radou a životnou skúsenosťou ťa môžu nasmerovať a prijať svoje skúšky s väčším pokojom a láskou. 
No a na konci misií, ani sami neviete, ako všetko vám samotným toto krásne a lásky plné dielo Pánovo, ktoré bolo spoločne naplánované (v Tímu 7mich kňazov) do vašeho života prinieslo. Za všetko im ďakujem. Tak nech náš čas, ktorý máme, nech je časom Pánovým.
Chcem sa týmto zvlášť poďakovať otci Štepanovi za tak obohacujúce misijné chvíle a radostné zážitky. Za to, že pre nás farníky má vždy toľko nápadov a vytvára nám krásne kresťanské a rodinné hodnoty v našej farnosti. Že si vždy nájde čas i pre nás. Ďakujem! Ak by som mala niečo pridať, tak len viac takýchto spoločných chvíľ a putovanie k srdciam panny Márie a pána Ježiša. Nech sú naše srdcia pretvárané v Ježišovom a Máriinom srdci.
S pozdravom vaša farníčka Katka ????
překlad:
Pokud chcete váš křesťanský život vylepšit, tak jsou to právě duchovní cvičení, která obohatí a ztiší vaše srdce a přivedou vás ještě blíže k Bohu, skrze lidi, kteří se vám dokáží v lásce a bolesti otevřít. Nepřemýšlíte v tu chvíli, co všechno jste nezvládli, co všechno vás ještě čeká, ale spolu v modlitbách, přímluvách a společných rozhovorech se utvrdíte v naději, že s Ježíšem vše zvládnete..... Nejkrásnější a nejsilnější chvíle (pro mě) byly mše svaté sloužené všemi sedmi kněžími. Je to jako, kdyby se nebe dotýkalo země, až sedmkrát. Krásný zpěv a varhany při mších svatých, které jsou pohlazení na duši, ale i v tichosti srdce a v přednesených modlitbách šesti kněží, při slavení jedněch z nejkrásnějších svátků - srdce Panny Marie a srdce Ježíše. Byly to mše svaté s ještě výjímečnějším duchovním zážitkem a potěšením srdce. Byla to radost, jaká se jen tak popsat nedá. Každé setkání po misích v prostorách fary a na agapé se celkově sblížilo více farníků, nejen mezi sebou, ale i s našimi slovenskými - misijními hosty, kdy byla příležitost pro nová přátelství. A tak jste poznali, že ne vždy jste na všechno sami, ale jsou zde lidé, kteří svou přítomností, pochopením, radou a životní zkušeností vás mohou nasměrovat a přijmout své zkoušky s větším klidem a láskou. 
No a na konci misí, ani sami nevíte, co všechno vám samotným toto krásné a láskyplné dílo Pánovo, které bylo společně naplánováno (v Týmu sedmi kněží) do vašeho života přineslo. Za všechno jim děkuji. Tak ať náš čas, který máme, je časem Pánovým. Chci tímto zvlášť poděkovat otci Štěpánovi za tak obohacující misijní chvíle a radostné zážitky. Za to, že pro nás farníky má vždycky tolik nápadů a vytváří nám krásné křesťanské a rodinné hodnoty v naší farnosti. Že si vždy najde čas i pro nás. Děkuji! Pokud bych měla něco přidat, tak jen více takových společných chvil a putování k srdcím Panny Marie a Pána Ježíše. Ať jsou naše srdce přetvářena v Ježíšově a Mariině srdci.
S pozdravem vaše farnice Katka


Byť jsme se farních misií nezúčastnili úplně celých, chtěl bych se s Vámi podělil o naše prožitky a dojmy. S dětmi jsem se účastnil od středy do pátku, má žena Renata pak pátečního a nedělního programu. Jsem velmi rád, že Otec Štěpán tuto intenzivní duchovní obnovu u nás ve farnosti zorganizoval. Během těch třech dní jsem prožil některé velmi silné okamžiky. Hluboké příběhy hostů, rozjímání v kostele za doprovodu citlivé hudby a návazné aktivity (kamínky, srdíčka atd.), které nám mohly pomoci zhmotnit naše odhodlání k vnitřní změně, byly opravdu inspirující. Z kostela jsem vždy odcházel povznešený, obohacený, dobře duchovně naladěny. Sebekriticky však musím přiznat, že návrat do běžné reality rodinných povinností a pracovního procesu vždy druhý den ráno byl opravdu dost těžký a těšil jsem se na odpolední pokračování misií. Osobně se mi taky velmi líbilo, že obnovu/misie vedli řecko-katoličtí kněží, kteří mají manželky a děti. Vyvolávalo to ve mně pocit, že mají silné pochopení pro naše každodenní výzvy skloubení rodinného, pracovního a duchovního života. A naše děti? Čekal jsem, že je budu muset každé odpoledne přemlouvat, abychom šli na faru. Ale bylo tomu naprosto naopak. Děti byly nadšené. Otec, který se tam o ně staral, jim připravil skvělý a zábavný program, který nám reprodukovali doma. Písně, které společně zpívali si děti doma stále opakují. Bylo moc fajn, že jsme během misií nemuseli organizovat hlídání. Byl bych moc rád, kdyby se podobné akce opakovali častěji, klidně pravidelně. Jiří Louda

Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co mám čekat. Spíše jsem se tak trochu vyděsila – ta představa nekonečných mší zkombinovaných se školou a testy, ale zároveň klid v srdci pro Pána.. Naštěstí se ale ukázalo, že mé obavy byly zbytečné. Již ve středu jsme s rodinou vyrazili do kostela a mně se to hodně líbilo. Zprvu mi slovenština přišla trochu exotická a na můj vkus rychlá, nerozuměla jsem úplně všem slovům, ale rychle jsem si na to zvykla a naučila se pár nových slov. Nejvtipnější mi přišly nůžky (ve slovenštině). Dále jsem si užívala i hlídání dětí. Líbilo se mi tvoření domečků s otcem Františkem. Naopak nejméně povedené mi přišlo ohlídání v sobotu, když František odešel a přenechal nás jeho dceři a ještě jednomu panu faráři. To jsme museli být na sluníčku v tom horku, dělat něco, co skoro nikoho nebavilo a možnost napít se jsme dostali až když si nás vyzvedli rodiče. Kluci navíc pořád někam utíkali a zlobili. Můj obdiv patří i všem kuchařkám a kuchtíkům, protože jídla bylo hodně a bylo hodně dobré :-). Tyto misie jsem si hodně i duchově užila a byla bych ráda, kdyby se opakovaly. dívka 12 let


Nás děti měl na starosti otec František a Klára. První den jsme se seznamovali a dělali papírové domečky. Za domácí úkol jsme dostali vybarvit si domeček. Druhý den nám František vypravoval papírový příběh a jiný příběh nás přitom učil, Pak jsme hráli dostihy. Třetí den jsme zpívali, a pak nás měl jiný kněz. S ním jsme dělali kytičky a vyprávěli vtipy. Nejlepší byl asi vtip o slonovi na stromě:-). dívka 9 let a 9 měsíců

Bolo krásně, za rok zas. Emka


Bylo to tu moc hezké. Aneta


Bylo to hodně dobrý, kdy budou zase misie?