Plán byl při pohledu na plakát na kostelní nástěnce povznášející. „Farní sedmikilometrová pidipouť do Rychnova u Jablonce nad Nisou,“ hlásal slogan. Ve středeční den sváteční shromáždilo se před farou dvacet statečných. Mládež, usoudivši, že sedm kilometrů je příliš mírná výzva, nechala brzy jedenáct z nich za zády, a vyrazila směrem do Srnčího dolu.
Mapy ukazovaly příchod do Rychnova 30 minut po stanoveném začátku mše svaté. P. Štěpán konstatoval, že je lid na jeho pozdní příchody zvyklý, a tak jsme ničím netlačeni postupovali vpřed. Při pohledu na nebe nás po celou dobu naplňovala radost, neboť počasí se spolehlivě přičiňovalo ve vytváření pravých poutních podmínek. Někteří z nás brzy zjistili, že nápis „waterproof – voděodolný“ na našem oblečení nemusí být vždy pravdivý, avšak naši radost to ani v nejmenším nepodlomilo, a užívali jsme si o to víc kontaktu s Božím stvořením. Cestu jsme si krátili slovním fotbalem s náboženskou tematikou či obsáhlými filosofickými debatami o chuti ryb a kuřat.
Ve 12 hodin jsme spočinuli pod stromovím, pomodlili se modlitbu Anděl Páně, posbírali pár hub, P. Štěpán rozdal životadárný proviant ve formě Studentské pečeti, a pokračovali jsme dál. Díky ostrému pochodu jsme zdárně zkracovali odhadovaný čas příchodu. Při pohledu na promoklou rozhlednu Císařský kámen jsme však i přesto usoudili, že rozhodně nemáme času na zbyt, a pohled na mlhou obalenou krajinu jsme oželeli. V posledním úseku jsme pak již opustili travnaté stezky a pokračovali po silnici.
Do Rychnova jsme dorazili dokonce s dvacetiminutovým náskokem. Přivítal nás studený kostel, jenž nás stále více upozorňoval na naše promoklé oblečení. P. Štěpán nás informoval o chystaném občerstvení, jež si prý můžeme dopřát, když vydržíme mši svatou, a na čtvrt hodiny obsadil zpovědnici.
Po svatováclavské mši nás za kostelem opravdu čekalo potěšení v podobě horkého čaje, guláše a koláčků. Vše jsme s pokorou přijali, neb se řídíme přikázáním „nepohrdneš koláčkem bližního svého,“ a i přes silný poutní duchovní zážitek vyhlíželi brzký návrat domů.
Anežka Čížková