Byl jsem co se týče víry skeptický, ale vše se změnilo jednoho dne v Rýnovicích, kde pracuji jako vězeňská stráž. Má práce je psychicky náročná. Jednou jsem vstoupil do vězeňské kaple a ucítil dobro. Od té doby se kaple stala útočištěm uprostřed všeho toho zla kolem. Začal jsem číst Nový zákon a zatoužil po křtu. Prahl jsem po něm jako strom, kterému chybí voda. Ondřej, 37 let
Řekla jsem si, že přípravu prostě zkusím a dál se uvidí. Ještě dlouho jsem neměla ve věcech jasno. Ale nakonec už se tomu nedalo dál vyhýbat. Bůh prostě je. Když se zaposlouchám, vím, že mě volá. A čeká. Na ten krok, který za mě nikdo neudělá: to jedno velké a trochu strašidelné rozhodnutí patřit Pánu na věky. Samotný křest jsem překvapivě nijak do hloubky neprožila. Jenže nikdy přece nešlo jen o tu jednu noc. Hlavu vzhůru, oči a srdce k Bohu. Teď už nekráčím životem sama, ale patřím Pánu. Klára, 29 let
Nejtěžší byl poslední týden. Ale zvládnul jsem všechny boje, kterým jsem ještě před křtem čelil. Nejkrásnější pro mě bylo, že jsem při křtinách viděl svou ateistickou rodinu v kostele. Poté jsem cítil volnost a lásku. Matěj, 15 let Před křtem jsem se pořád ještě bál, aby mě nakonec nevykázali. „Čtyřiašedesát let jsi hřešil a teď si myslíš, že ti to jen tak projde?“ Pak proběhly obřady. Neotevřela se nebesa a nebyl jsem z ničeho nic osvícen. Jen jsem pocítil obrovský klid. Teď „někam“ patříš. A to doufám navždy. Pavel, 64 let
Pro křest jsem se rozhodl ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že budeme mít třetí dítě. Cestu k víře mi vlastně vytyčil zázrak zrození. Křest pro mě znamená Boží ochranu. Je pro mě i společenstvím s lidmi, spojením s mým patronem svatým Ambrožem a také větším rodinným poutem s mými dalšími dětmi, manželkou a její rodinou. Karel, 44 let
Na první přípravě jsem si říkala, že ti lidi jsou divní a že odejdu. Ale po rozhovoru s otcem Štěpánem jsem se rozhodla dát tomu ještě šanci. A dnes jsem za to ráda. Postupně mi to začalo dávat smysl. A teď jsem hrdá na to, že jsem zůstala. Andrea, 32 let
Zpočátku jsem chtěla jako introvert absolvovat přípravu spíš sama. Dnes jsem ale vděčná za nasměrování do skupinky. Právě díky ní se pro mě víra postupně stala něčím živým a naplňujícím. Začala jsem pravidelně chodit do kostela. Je to místo, kde cítím klid, uvolnění a radost. Anička, 39 let
Křest mi dal klid na duši. Dal mi druhou rodinu. Vždycky mi připadalo, že nikam nepatřím, ale tady v církvi mě lidi vidí, baví se se mnou a jsou hodní. A víc si uvědomuju hříchy než předtím. Jako kdyby se mi otevřely oči. Jitka Abby, 21 let
Plnou verzi svědectví našich „novokřtěnců“ zveřejníme postupně na farním facebooku a webových stránkách.
