PRVNÍ VÁNOCE
zveřejnil(a) Jindra Drábková 1.12.2025
Rok je zase u konce a Vánoce se blíží. Budou to první Vánoce, které prožiji jako pokřtěná katolička.
Advent
Prosím odpusťte, ale jako katolické batole ještě úplně neumím prožívat advent jako čas ztišení a klidu.
Letos se těším na Vánoce jako malé děcko. Už teď si zpívám: Radujme se veselme se… Může to znít naivně, tady a teď, ve světě plném násilí a utrpení. Ale jde o radost v srdci a tu nám nikdo přece nevezme, i když bude hůř. S Ježíšem, který se o Vánocích stal naším bratrem, může být jenom lépe. Modlím se za to.
Vánoce
Slovo se stalo tělem a Bůh se stal člověkem. Udělal něco absolutně nečekaného. Stal se člověkem jako bezbranné novorozeně odevzdané do vůle rodičů a okolí. Myslím, že to byla ta chvíle (a ta chvíle trvá), kdy si lidi museli Boha zamilovat novým úžasným způsobem.
Stejně jako když se narodí miminko do naší rodiny, srdce nemůže zůstat chladné. Všichni jsme vděční a šťastní. Na začátku je vše jasné. Chceme děťátko zahrnout láskou. Je snadné se zamilovat do vlastního dítěte, to je v nás zakódované. A stejný kód je vepsán i děťátku. Instinktivně víme, jak to má fungovat – známe ten Boží vzorec. Jenomže čas plyne a vše se nějak komplikuje. A tak žijeme, učíme se a už to tak jasné není. A když se začneme porovnávat s ostatními, je to v háji, vzorec se rozpadá. To jsou ty chvíle, kdy je nutné si přiznat, že sami jsme maličcí a potřebujeme pomoct. A to je těžká disciplína jak ve vztahu k bližním, tak ve vztahu k Bohu. Emoce, které s tím souvisí, jsou frustrující. Člověk má strach z odmítnutí a nepochopení. Hromadí se v nás obavy, narůstá vzdor a vztek. Ale když to člověk přeci jen zvládne a překoná se, Bůh pomůže.
Někdy zapomínáme, že rodina jsme my všichni křesťané a Ježíšek je naše miminko. A také že Vánoční příběh není událost z historie, ale něco, co trvá a je aktuální v každém čase.
Dítě Ježíš potřebuje naši lásku a Jeho láska je bez výhrad. Obecně vzato Bůh naší lásku nepotřebuje… no, ano i ne. To on nám s důvěrou svěřil vlastního syna. Nemilovat ho, to by bylo, jako kdybychom se vykašlali na malé nemluvně. Aby se plně rozvinula Boží láska, musí se opětovat.
Je úžasné říct si o pomoc Otci, který nás vyslechne, nepoučuje, nehodnotí, který nás miluje takové, jací jsme. Věřím, že rád rozdává milosti, stačí poprosit.
Však nás s láskou takové stvořil, nedokonalé. Dokonale nedokonalé, abychom se vzájemně potřebovali, abychom se doplňovali a abychom se vzájemně obdivovali. Abychom jako celek byli dokonalí. Jedna církev.
Petra Květová
| Kategorie: Úvodník Farního listu |
Mohlo by Vás také zajímat
Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.
Svátek Panny Marie Růžencové připadá na 7. říjen – je to současně výročí rozhodujícího vítězství spojeného křesťanského vojska roku 1571 nad Osmanskou říší v námořní bitvě u Lepanta (nedaleko západního břehu Řecka). V Církvi jej zavedl nejprve papež Pius V. jako „Svátek Panny Marie Vítězné“. Vzápětí jej papež Řehoř XIII. změnil na „Svátek Svatého Růžence“. V roce 1960 změnil papež Jan XXIII. název svátku na „Svátek Panny Marie Růžencové“.
Číst dál
Přišel jsem do Collonges, francouzské vesnice kousek od švýcarských hranic. Slunce už se sklánělo k obzoru a byl čas hledat nocleh. Nápis na dveřích kostela neoznamoval časy bohoslužeb, ale pouze vyzýval občany k bdělosti, neboť žhářské útoky se množí. Avšak – chvála Bohu – bylo otevřeno.
Číst dál
Fotografie v sobě ukrývají zvláštní moc. Obsah, který zachycují na nich, totiž často vypadá lépe než originál. Před nějakým časem jsem si tak prohlížel fotografie původního mobiliáře z našeho chrámu.
Číst dál
Nejspíš teď, drazí farníci, hledíte na nadpis a říkáte si, co je to zase za blbost. Mně pak nezbývá než vám přitakat: ano, ona zvýrazněná věta výše je (doufám!) naprostá pakárna. Jenže jak jinak vás přimět, abyste úvodník četli, zvláště tentokrát, kdy je důležitý? Pokud by titulek hlásal: Pán Ježíš nás miluje, obávám se, že by se počet čtenářů smrskl na třetinu.
Číst dál
„Ach ne, zas ten hadr!“ zděsím se v předsíni kostela. A právem – fialová plachta opět po roce zakrývá oltářní kříž se vzkříšeným Pánem.
Číst dál
Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy. (2 Kor 4,17)
Proč člověk dobrovolně podstupuje utrpení? Proč by se někdo jako já – nesportovec, který nikdy neprobděl celých 24 hodin – vydal v lednu na noční čtyřicetikilometrové putování za Pannou Marií? Uspokojivou odpověď nedokážu najít doteď.
Doba vánoční sice ještě chvíli potrvá, ale to, čemu se říká „svátky“, už je za námi. Zvonky štěstí dozvonily, už opět zvoní zvonky ve školách a v továrnách se rozběhly stroje. Vrátil se všední den. Můžeme už bilancovat. Co Vánoce? Jaké byly?
Číst dál
Nadcházející události
-
17 PRO
Mše svatá
- 06:00 - 06:40
- děkanský kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Jablonec nad Nisou
-
17 PRO
Adorace
- 06:30 - 07:30
- děkanský kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Jablonec nad Nisou
-
17 PRO
Náboženství
- 15:30 - 16:30
- fara děkanského kostela
Novinky z církev.cz
Chci si přečístDny adventu se podobají
tichému klepání na naše nitra,
abychom se odvážili hledat
tajemnou Boží přítomnost,
která jediná může člověka
opravdu osvobodit.