DĚKAN ANTON GERRITZEN

Před 110 lety, 1. března 1912, se stal jabloneckým děkanem P. Anton Gerritzen. Narodil se 12. října 1865 v městě Viersen v Severním Porýní-Vestfálsku (téměř u hranice s Nizozemím a Belgií), zemřel v Jablonci nečekaně 13. října 1918. V Jablonci působil nejprve jako kaplan v letech 1893–1905. Poté byl farářem v Krásné (Schumburg), odkud se vrátil do Jablonce. Byl si dobře vědom nutnosti pravidelné informovanosti v poměrně rozsáhlé farnosti, působící navíc v moderním a s celým světem propojeným městem.

Již za necelý rok po svém příchodu, od ledna 1913, začal vydávat místní farní zpravodaj Pfarramtliche Nachrichten (Zprávy farního úřadu), který vycházel každý měsíc. V úvodníku prvního čísla stojí:

„Jakému účelu mají sloužit tyto stránky? Mají být prostředníkem mezi katolickým duchovním a jeho farníky. Obsahem těchto listů má být vše, co by duchovní svým farním dítkám rád sdělil, co jim chce zvěstovat, co zajímá všechny, kdož v koutku srdce mají ještě alespoň trochu lásky ke svému náboženství. Budou vycházet vždy 10. dne v měsíci, tedy 12x do roka a budou přinášet pořad bohoslužeb na probíhající měsíc a změny občanského stavu (uzavření manželství, narození, úmrtí) v měsíci předcházejícím. Mezi tím budou „rozeseta“ náboženská poučení, drobné příběhy, básně, rčení apod. Vše politické zůstane mimo tyto stránky. Naproti tomu zde najdou své místo příležitostné články objasňující aktuální náboženské otázky a také historická ohlédnutí na dřívější místní církevní události.“

Pfarramtliche Nachrichten přinášely od března 1914 téměř v každém čísle bohaté informace o vývoji příprav stavby nového kostela a související události (jednání městské rady, schvalování pozemku, intervence na ministerstvech a u c. k. úřadů, …). Ze zpravodaje je patrné, že vybudování kostela dle návrhu architekta Josefa Zascheho leželo děkanu Gerritzenovi velmi na srdci.

I během velké války se neustále snažil získávat nové příznivce a dárce. Z textů je znát též jeho láska k jazyku. V některých článcích sám veršoval a rád uveřejňoval i veršovánky došlé do redakce. Byl také autorem několika modliteb, které se daly zpívat na nápěvy známých kostelních písní.

P. Anton Gerritzen zemřel nečekaně před koncem světové války. Jeho pohřeb dne 16. října 1918 byl i v oné turbulentní době velikou manifestací lásky farníků a představitelů Jablonce k oblíbenému duchovnímu. Nad hrobem pronesl řeč i nový starosta Karl R. Fischer, za jehož působení byl o téměř čtrnáct let později a uprostřed další krize kostel dostavěn. P. Anton Gerritzen je pohřben v kněžském hrobě na jabloneckém hlavním hřbitově.

 

V archivu farnosti se nachází několik fotografií z obřadu svěcení kostela dne 24.dubna 1932.
Jednu z nich zde přinášíme.

Slavnost svěcení kostela dne 24 dubna 1932

 

 

ZASVĚCENÍ NOVÉHO KOSTELA

Další pozoruhodný počin spojený se jménem děkana Gerritzena byla jeho snaha o publicitu připravované stavby, o hravé a aktivní zapojení veřejnosti a zisk dodatečných darů. Ve zpravodaji farního úřadu z července 1917 v článku „Patron nového farního kostela“ Gerritzen uvádí, že kvůli válečné nouzi a zákazu konkurovat státní válečné pomoci nelze pomýšlet na veřejnou sbírku. A i když se dosud podařilo získat zhruba 350 tisíc korun, na stavbu to nestačí. Pokud se však již během války shromáždí dost peněz, práce na stavbě započaté ihned po uzavření míru zmírní nouzi otců rodin, kteří se vrátí z války. Nejde proto o žádnou konkurenci pro válečné sbírky. Ve zpravodaji byla vložena poštovní poukázka a čtenáři vyzváni k zaslání libovolně malé částky. Na poukázku měli se svým jménem napsat i návrh na patrona budoucího kostela. Gerritzen navrhuje možná zasvěcení formou „básně“ o čtrnácti slokách: Erlöserkirche (kostel Spasitele či Vykupitele), Siegeskirche (Vítězný kostel, či kostel Vítězství), Marienkirche (kostel P. Marie), Karl- und Zitakirche (podle císařského páru), St. Josef, St. Anton, St. Peter und Paulus, heilige Barbara, St. Michael, hl. Johannes. Čtenáře však vyzývá i k předkládání dalších vlastních návrhů. Anketa byla po děkanově úmrtí zastavena. Nicméně z informací publikovaných do roku 1919 vyplývá následující pořadí: pro Pannu Marii 315 hlasů, podpořených částkou 2971 korun. Teprve na druhém místě se objevuje Nejsvětější Srdce Ježíšovo (144 hlasů a 1142 korun), na třetím Vykupitel (60 hlasů, 567 korun), na čtvrtém kostel sv. Antonína (18 hlasů, 129 korun). Teprve s velkým odstupem návrhy další: Čtyři hlasy pro sv. Josefa, shodně po třech hlasech pro: Mírový kostel císaře Karla, kostel Karla a Zity, sv. Michaela, kostel Míru a po jednom hlasu pro: kostel Ježíše Krista (nebo Nejsvětější Trojice), Boha Otce, sv. Wolfganga a Vítězství. (Zatím se však nepodařilo zjistit, proč byl farní chrám o třináct let později zasvěcen Srdci Ježíšovu, když P. Marie s takovým náskokem v anketě vítězila.)

 

I přes hledání ve státním i diecézním archívu se nepodařilo získat žádnou podobiznu děkana Gerritzena. Jako doprovodný obrázek jsme použili reprodukci pamětního listu, který obdrželi tzv. zakládající členové spolku pro stavbu kostela. Zarámování a opatrování v rodinách dokazuje, o jak ceněnou památku se jednalo.