Zeptali jsme se sedmi katechumenů, kteří byli v naší farnosti pokřtěni letos o velikonoční vigilii, na důvody jejich rozhodnutí.
 
Petra (43): Díky svému muži Martinovi jsem se ocitla každou neděli v kostele, ale pořád jsem nechápala, proč bych se měla nechat pokřtít. Patřit do Církve mě vůbec nelákalo. Ten přísný spolek slušňáků připomínající protialkoholní léčebnu… a k tomu ty skandály. Ale postupně jsem poznala své sobectví – a Boha, který mě má rád. Zamilovala jsem si ho. Možná to tak bylo vždycky, jen jsem si to nepamatovala. Je to podobný pocit, jako když se nám narodily děti. Ani nevím, jak to bylo předtím, ale teď tu jsou, jako by vždy byly, stejně jako láska k nim. Najednou jsem se ocitla ve světě plném zázraků. Chodím a koukám a s dětmi si zpívám: „Ráno, celý den, andělé nade mnou bdí, můj Pane…“ Chtěla bych umět jeho lásku opětovat. Pořád přesně nevím jak, tak začínám křtem. Chci mu říct své ano.
 
Miroslav (25): V těžkém období života jsem hledal něco, co by mi dalo sílu a naději, a právě tehdy jsem pocítil touhu přiblížit se Bohu. Rozhodl jsem se pro křest, protože jsem chtěl najít duchovní oporu a stát se součástí společenství, které by mě na této cestě provázelo.
 
Verča (23): Ježíš mi hodně pomohl s démony. Dalším důvodem jsou svátosti a zasvěcený život. Opravdu se mi líbí, že Bohu zasvěcení lidé dokáží rozdávat úsměv, radost a moudrost. Taky je mi blízká katolická liturgie a souzním s katechismem. V pohanství a magii mi pořád něco chybělo. Tady je všechno prostě akorát, nic nepřebývá a nic nechybí.
 
Jan (35): Domnívám se, že z historického hlediska má katolická církev nejblíže k našemu Pánu. Přímo vychází z Ježíšova původního učení. Ke katolictví jsem inklinoval již od mládí.
 
Jana (49): Chtěla jsem se přiblížit svému Stvořiteli, zkoumat jeho vůli, naslouchat mu a následovat ho. Přála bych si budovat vztah s živým Bohem, připodobnit se mu, nechat se jím milovat a milovat vše stvořené. Ráda bych Ti, Otče, odevzdala všechny své nedokonalosti a chyby, prosím proměň je v to nejlepší, co mohu světu (a Tobě) dát.
 
Cyril (17): Chci být součastí pravé svaté církve, kterou založil sám Pán Ježíš skrze své učedníky. Chci poznat lásku, pokoj a odpuštění, kterou pro mě má Pán, a chci jít po cestě, kterou mi připravil.
 
Dajána (48): Katoličkou jsem se stala díky svému bratru Viktorovi. Jednou mi udělal svěcenou vodou křížek na čelo a řekl: „Ať Ti Bůh žehná!“ Já se tomu vysmála: „To určitě!“ Tu noc jsem se dostala doslova do pekla. Druhý den ráno jsem bratrovi řekla, že musím do kostela. Celou mši jsem probrečela. Trvalo pak ještě čtyři roky, než jsem se dostala ke křtu. Stále jsem měla nějaké pochybnosti. Ale teď jsem šťastná a vděčná.