Svátek Panny Marie Růžencové připadá na 7. říjen – je to současně výročí rozhodujícího vítězství spojeného křesťanského vojska roku 1571 nad Osmanskou říší v námořní bitvě u Lepanta (nedaleko západního břehu Řecka). V Církvi jej zavedl nejprve papež Pius V. jako „Svátek Panny Marie Vítězné“. Vzápětí jej papež Řehoř XIII. změnil na „Svátek Svatého Růžence“. V roce 1960 změnil papež Jan XXIII. název svátku na „Svátek Panny Marie Růžencové“.
Pro mnoho světců není růženec jen modlitba, ale zbraň. Pomocí ní lze vyprosit zkrácení očistce trpícím duším a hlavně obrácení hříšníků, kterým hrozí nekonečnost pekla. Sv. Pater Pio se dokázal dle svých slov modlit za jediný den i třicet čtyři růženců. Říkají mystici, ať si nemyslíme, že když se modlíme, že se v duchovním světě nic neděje. Naopak, celé nebe jásá nad každým Zdrávasem či jinou modlitbou, síly pekla se děsí, žádná modlitba nepřijde vniveč, každá je zužitkována.
Díky sv. Janu Pavlu II. můžeme propojit radostný a bolestný růženec růžencem Světla, tedy vybranými události z Ježíšova dospělého života mezi nalezením v chrámu a utrpením v Getsemanech. Růženec je téměř všeobsažná modlitba určená k rozjímání o zásadních událostech naší spásy, o nezměrné velikosti Boží lásky k nám hříšníkům. Obsahuje zejména oslovení i oslavení Božské Trojice, modlitbu Páně, vyznání víry, prosby za odpuštění hříchů i trpící duše, dlouhý oblouk vybraných událostí – tajemství od Gabrielova zvěstování přes Betlém, Golgotu až po nebeské Mariino korunování. Velká množství proseb a vyznání. K modlitbě růžence opakovaně vyzývá a prosebně žádá ve svých zjeveních i sama Panna Maria.
Jest prubířským kamenem našeho života s přesahem do věčnosti, zda na tomto světě „kopeme“ jen sami za sebe, nebo zda se nezištně chováme jako součást širokého týmu, kde se každý snaží pomoci druhému. A to zvláště duším v očistci, které už sami sobě pomoci nemohou. Pomohou jim jen naše prosby a modlitby. Panna Maria je tou ideální Prostřednicí. Vždyť který syn by dokázal odmítnout prosby své matky? Matky, která je navíc tím nejčistším a neposkvrněným člověkem. Ostatně soudím, že hlavní činností Panny Marie v nebi (a s ní i všech svatých) není statická poloha na nebeském trůnu, ale burcování a obracení všech zatvrzelých, hříšných a odmítačů Boha, pro které je vším tento svět a kterým hrozí věčné zavržení.
ženec – mocná zbraň
Svátek Panny Marie Růžencové připadá na 7. říjen – je to současně výročí rozhodujícího vítězství spojeného křesťanského vojska roku 1571 nad Osmanskou říší v námořní bitvě u Lepanta (nedaleko západního břehu Řecka). V Církvi jej zavedl nejprve papež Pius V. jako „Svátek Panny Marie Vítězné“. Vzápětí jej papež Řehoř XIII. změnil na „Svátek Svatého Růžence“. V roce 1960 změnil papež Jan XXIII. název svátku na „Svátek Panny Marie Růžencové“.
Pro mnoho světců není růženec jen modlitba, ale zbraň. Pomocí ní lze vyprosit zkrácení očistce trpícím duším a hlavně obrácení hříšníků, kterým hrozí nekonečnost pekla. Sv. Pater Pio se dokázal dle svých slov modlit za jediný den i třicet čtyři růženců. Říkají mystici, ať si nemyslíme, že když se modlíme, že se v duchovním světě nic neděje. Naopak, celé nebe jásá nad každým Zdrávasem či jinou modlitbou, síly pekla se děsí, žádná modlitba nepřijde vniveč, každá je zužitkována.
Díky sv. Janu Pavlu II. můžeme propojit radostný a bolestný růženec růžencem Světla, tedy vybranými události z Ježíšova dospělého života mezi nalezením v chrámu a utrpením v Getsemanech. Růženec je téměř všeobsažná modlitba určená k rozjímání o zásadních událostech naší spásy, o nezměrné velikosti Boží lásky k nám hříšníkům. Obsahuje zejména oslovení i oslavení Božské Trojice, modlitbu Páně, vyznání víry, prosby za odpuštění hříchů i trpící duše, dlouhý oblouk vybraných událostí – tajemství od Gabrielova zvěstování přes Betlém, Golgotu až po nebeské Mariino korunování. Velká množství proseb a vyznání. K modlitbě růžence opakovaně vyzývá a prosebně žádá ve svých zjeveních i sama Panna Maria.
Jest prubířským kamenem našeho života s přesahem do věčnosti, zda na tomto světě „kopeme“ jen sami za sebe, nebo zda se nezištně chováme jako součást širokého týmu, kde se každý snaží pomoci druhému. A to zvláště duším v očistci, které už sami sobě pomoci nemohou. Pomohou jim jen naše prosby a modlitby. Panna Maria je tou ideální Prostřednicí. Vždyť který syn by dokázal odmítnout prosby své matky? Matky, která je navíc tím nejčistším a neposkvrněným člověkem. Ostatně soudím, že hlavní činností Panny Marie v nebi (a s ní i všech svatých) není statická poloha na nebeském trůnu, ale burcování a obracení všech zatvrzelých, hříšných a odmítačů Boha, pro které je vším tento svět a kterým hrozí věčné zavržení.