Jediným z postranních oltářů, který byl v nově postaveném kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou dokončen ještě za děkana Karla Vogela, je tzv. Oltář bojovníků či hrdinů (Krieger-, Helden-Altar). Jeho zcela netypická tematika vzbuzuje pozornost zejména u vnímavějších návštěvníků. Stejně tak skutečnost, že na něm i po roce 1945 zůstal i původní německý nápis či dokonce že nebyl zničen pro svůj námět a němčinu. Až do roku 2014 však nebylo známo nic o jeho vzniku.
Změnil to až nález zvláštního spisu, tzv. Zlaté pamětní knihy, do které byl jeho příběh zaznamenán na „věčné časy“. Farnosti knihu předal Ing. Karel Vogt dne 13. března 2014, tedy právě před deseti lety.
Protože téma je rozsáhlé, rozhodli jsme se ho zpracovat v několika částech. Dnes začneme připomínkou navrácení knihy a novinovým článkem, který dosud unikal pozornosti badatelů. K jeho objevení přispěly až informace ze Zlaté knihy, které poukázaly na souvislosti dávno zapomenuté události. Článek, publikovaný ve večerním vydání jabloneckého deníku Gablonzer Tagblatt v sobotu 1. září 1934, nám i bez vysvětlivek asi nejlépe přiblíží důvody vzniku oltáře. Seznámení s vlastním sochařským dílem i zmíněnou Zlatou knihou bude předmětem dalších částí této historické minisérie.
Návrat Zlaté knihy
Ve čtvrtek 13. března 2014 zazvonil na jabloneckém děkanství tehdy jedenaosmdesátiletý Ing. Karel Vogt, rodák ze Mšena nad Nisou, jeden z nemnoha jabloneckých farníků se zájmem o minulost. Syn z kdysi největší zemědělské usedlosti v nedalekém Mšeně (Grünwaldu), z té části českoněmecké rodiny, která na rozdíl od mnoha jiných starousedlíků směla v domově po válce zůstat. Dokonce mu bylo v padesátých letech umožněno vystudovat hospodářskou školu a ihned po studiích nastoupit do práce v exportním podniku pro jabloneckou bižuterii Jablonex, kde se časem vypracoval do vedoucí pozice ředitele obchodní skupiny. Díky svému původu i vynikající znalosti němčiny měl k minulosti města mnohem blíž i snadnější přístup než většina těch, kteří přišli Jablonec „dosídlit“ po světové válce.
Ve farní kanceláři před tehdejším děkanem Oldřichem Kolářem a pastoračním asistentem Radúzem Drozenem položil na stůl těžkou, solidní krabici z pevného tmavého kartonu. Odkryl víko a do místnosti zableskly zlatavé desky z leštěného kovu s reliéfním nápisem: „Ehem. Landsturm Inft. Reg. Nr. 10. Der Heimat Dank, Weltkrieg 1914-1918“, což je text známý z bočního oltáře v děkanském kostele. Šlo o tzv. Zlatou pamětní knihu k oltáři hrdinů, unikátní spis zachycující příběh a okolnosti vzniku tohoto zvláštního oltáře. Ke knize byl přiložen dopis, ve kterém mj. stálo:
„Předávám Vám do trvalé péče vzácnou knihu o válečném oltáři v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, který byl vysvěcen 8. září 1934. Knihu zachránil pan Josef Barvinek, předseda spolku pro výstavbu mšenského kostela. Byla uložena u jeho dcery paní Váňové, která řekla svému manželovi před svou smrtí, aby ji předal mně s tím, že se postarám o to, aby byla uschována na správném místě... Jsem přesvědčen, že patří tam, kde se nacházela do roku 1945, tj. na děkanství v Jablonci nad Nisou. Věřím, že o ni bude pečováno tak, aby byla zachována pro další generace. Ing. Karel Vogt.“
Přítomní tak byli svědky jednoho ze vzácných okamžiků, kdy se vrací do farnosti kousek její poztrácené paměti. Kniha obsahuje několik textů, které téma podrobně osvětlují, ale pro první seznámení snad nejlépe poslouží výše zmíněný novinový článek, který přinášíme v českém překladu:
Desátý pluk domobrany ve světové válce
v kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Jablonci nad Nisou.
Podle zákonů o vojenské službě staré monarchie trvala aktivní služba vojáka 3 roky, načež sloužil dalších 10 let v záloze a 2 roky v zeměbraně (Landwehr). Poté byl přeřazen do domobrany, ke které příslušel až do svých padesáti let. Podle tehdy obvyklého názoru, měla domobrana být využívána pouze pro obranu země, jako posádka pevností a jako jednotky operující za frontou. Ihned na začátku války však byly nově zformované pluky domobrany vystrojeny a vyzbrojeny stejně jako frontové jednotky a nasazeny v poli zcela srovnatelně s jednotkami zeměbrany, složenými z mladších vojáků. Protože všem příslušníkům domobrany bylo přes 36 let a většinou byli živiteli rodin, postihly je těžké a dlouhé boje ve válce mezi národy obzvláště tvrdě. Nejenže fyzická zdatnost mnohých z nich už nebyla na výši, ale sžíravá starost o jejich ženy a děti je pronásledovala dnem i nocí před nepřítelem i v zajetí. A pokud se jim po letech skutečně podařilo uniknout smrti či těžkým neduhům, předčasně zestárli a nikdo je nechtěl zaměstnat, takže mnozí přišli i o živobytí.
Bývalý pěší pluk domobrany č. 10 v Mladé Boleslavi se rekrutoval z okresů Liberec, Jablonec, Tanvald, Chrastava, Hrádek, Jablonné v Podještědí, Frýdlant, Turnov a Mladá Boleslav. Pluk tvořilo 6000 mužů a byl rozdělen do čtyř praporů, které dále sestávaly ze 4 rot. Byl vybaven jako každý jiný polní pluk. Tři prapory byly německé, jeden český. První tři prapory byly ležením v Mladé Boleslavi, čtvrtý v Turnově. Dne 24. srpna 1914 se uskutečnil odjezd z Turnova a Mladé Boleslavi a 26. srpna pluk dorazil ve válečné síle do Krakova, kde byl zařazen ke strážní službě v pevnosti. Dne 28. srpna však byl znovu naložen a cesta pokračovala do Lvova (Lemberg), kam dorazil 30. srpna brzy ráno. Vyrazil ihned, bez snídaně, a zastavil se jen ke krátkému odpočinku na předměstí východně od Lvova. Ze vzdálenosti asi tří hodin bylo slyšet mocné dunění děl, po ostrém nabití pušek pokračoval pochod pod žhnoucím sluncem na východ proti nepříteli. U vršku porostlého kukuřicí, byl pluk rozdělen do rojnic, vpředu rachotila palba z ručních zbraní a vpravo hřměla polní děla. Pokračovalo se dál, minouc ošetřovnu, kde stovky zraněných vojáků čekaly na lékaře. Když nastala noc, pluk se utábořil, protože nejbližší vesnici zapálili ustupující Rusové. Dne 31. srpna se pluk musel opět vrátit. Po úmorně horkých dnech neustále následovaly kruté chladné noci. Večer 1. září byly hlášeny silné ruské bojové síly a byl zahájen všeobecný ústup.
Svůj křest ohněm prodělal 10. pluk dne 8. září 1914 u Velkého Pole (Wielki Pole). Kolem sedmé hodiny ranní dostal rozkaz k obhlídce lesa. Když dosáhl okraje porostu, přišel rozkaz: „Rozdělit se do rojnic k obsazení kopce vlevo před námi.“ Jakmile pluk opustil houští, byl uvítán hustým deštěm kulek. Jedna z prvních střel zasáhla velitele pluku, podplukovníka Wonku. Jeden za druhým postupovali neúprosně přískoky vpřed, jen chvílemi nedostatečně kryti malou hroudou země. Navzdory prudké nepřátelské palbě nebylo nepřátelských střelců téměř vůbec vidno. Horko bylo čím dál větší, jazyk se lepil na patro, oči zalité krví, ale jednotka stále ještě postupovala vpřed. Řady desátého pluku už povážlivě prořídly. Konečně kolem půl desáté dopoledne začalo vlastní dělostřelectvo silně pálit a ruské linie začaly ustupovat. Pronásledovala je palba. Teprve s příchodem noci bitevní koncert utichl. Vojsko hledalo v temnotě podzimní noci shromaždiště, ale mnozí, vskutku mnozí byli nezvěstní a spali na cizí půdě věčným spánkem. V den křtu ohněm, 8. září, byl učiněn tichý slib, že tento den budeme v budoucnu každý rok důstojně oslavovat a padlým kamarádům postavíme pomník na věčnou památku.
Dne 9. září byl pluk znovu připraven k pochodu a přesunul se do záložního postavení. Zpáteční pochod měl za cíl pevnost Přemyšl (Przemyśl), které bylo dosaženo 15. září. V pevnosti Přemyšl, jež sehrála ve světové válce tak důležitou roli, tvořil 10. pluk domobrany pevnostní zálohu. Ze samotného města prakticky nic neviděl, byl umístěn v tzv. pevnostním pásu a byl opakovaně nasazován na výpady, při nichž utrpěl těžké ztráty. Čím déle obléhání trvalo, tím tíživější byl nedostatek potravin a celková situace se ještě zhoršila, když byla pevnost odříznuta od vnitrozemí a nastalo drsné roční období. K Vánocům se přesto přistupovalo slavnostně a všichni doufali ve šťastný mír v novém roce. Když byly spotřebovány téměř všechny potraviny, byl 18. března podniknut poslední pokus o průlom obležení. Ten se však nezdařil. Vrchní velení rakouské armády nařídilo veliteli pevnosti, generálu Kusmankovi, vydat pevnost nepříteli. Před jejím předáním Rusům bylo vyhozeno do povětří veškeré zařízení a děla, spáleny všechny služební předpisy, plány, mapy a vše, co by mohlo být nepříteli užitečné, zničen byl veškerý válečný materiál. Pušky byly znehodnoceny a poslední koně zastřeleni. Pevnost byla předána ráno 22. března. Celá posádka padla do ruského zajetí, důstojníci byli okamžitě odděleni od mužstva a většinou posláni na Sibiř, zatímco mužstvo bylo rozděleno do různých zajateckých táborů. Teprve po skončení války se vojáci jednotlivě vraceli do vlasti.
Desátý pluk domobrany se vyznačoval především tím, že v něm byla mimořádně silně zastoupena inteligence. V té době ještě sloužili učitelé jako náhradní záložníci a do stavu mužstva patřilo také mnoho továrníků, pasířů, úředníků atp.
Navrátilci zůstali věrni slibu, který dali během křtu ohněm na Velkém Poli, a každoročně pořádají 8. září den znovushledání. Předpokládá se, že k domobraně č. 10 náleželo z Jablonce asi 80 osob, z nichž 60 dosud žije. Letošní setkání má zvláštní význam díky odhalení oltáře bojovníků. Nápad postavit oltář na památku příslušníků 10. pluku, kteří padli daleko od domova, se setkal s příznivým ohlasem u všech vrstev obyvatelstva. Sousoší z bílého mramoru, které vytvořil místní sochař Franz Hub, znázorňuje vojáka domobrany, který, zasažen kulkou do srdce, myslí ve svém bolu na svou vzdálenou ženu nebo matku a umírá v domnění, že ta je mu nablízku. Myšlenka, na které je založeno toto zobrazení, se zdá být velmi šťastnou volbou, neboť každý bojovník v poli měl vždy na mysli obraz své matky, podobně jako obraz světice. Pozadí skupiny tvoří urostlá ženská postava zahalená do širokého roucha, o kterou se opírá vousatý bojovník, již napůl podlomený, levou ruku přitisknutou na prostřelené srdce, pravá stále křečovitě svírá pušku.
Památník bude vypovídat o věrné lásce k vlasti a kamarádství i v době, kdy už nebude mezi živými nikoho z těch, kdo ve Velké válce bojovali, krváceli a trpěli.
Článek nás uvedl přímo doprostřed po letech znovu objeveného příběhu, jehož aktéry nebyly nějaké anonymní organizace, ale konkrétní lidé. Právě díky Zlaté knize známe dnes několik set jmen našich předchůdců, spoluobčanů, kteří se na vzniku oltáře a na celém jeho příběhu podíleli. Z dosud anonymní hmoty mramorové sochy začínají vystupovat konkrétní osoby. Jako první to jsou padlí, nezvěstní a na následky války zemřelí vojáci. V knize je jich v souvislosti s 10. plukem uvedeno přes tři sta. My z nich vybíráme zhruba třetinu - ty, kteří buďto padli právě u Velkého Pole, nebo pocházeli z Jablonce. Jsou uvedeni níže. Nechme na sebe působit jejich jména a vzpomeňme na ně po letech zapomnění znovu v modlitbě. Tím nejlépe přispějeme k naplnění odkazu budovatelů oltáře, odkazu, který vinou dalších válečných peripetií nemohl být v Jablonci uskutečněn. V další části se s oltářem o Zlatou knihou seznámíme blíže.
Borek Tichý
Seznam padlých, zemřelých a nezvěstných (část)
-
Agarl Hugo - Böhm Franz
příjmení jméno město osud datum místo Agarl Hugo Oberrosental zemřel Albrecht (aus Schumburg a. D.) zemřel Anders Josef aus Neustadt a. T. zemřel 25. 10. 1914 Przemysl Appelt Josef Schönwald b. Friedland padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Appelt Josef zemřel 5. 7. 1930 Gablonz a. N. Appelt Franz Haindorf 1915 Samarkand (Asien) Bartel Schumburg a. D. zemřel Gefangenschaft i. Rußland Basler Josef Kvitkau (bei Leipa) zemřel 15.4.1915 Przemysl Baumheier Franz padl Benda Kamill Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Berger Franz Görsdorf-Grottau zemřel in Gefangensch (Rußland) Bergmann Ant. Deutsch Pankratz zemřel in russ. Gefangensch. Bergmann Jos. Bullendorf-Friedland zemřel 15. 6. 1915 in Werw?, Turkestan Bergmann Jos. zemřel i. Philippsthal-Neugsdorf. Bergmann Wendelin Tschernhausen zemřel i. d. Heimat Bernt Heinz Labau zemřel 6. 9. 1922 Taschkent, Turkestan Biehl Alfr. Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Böhm Alois Neugarten, B. Leipa, zemřel 26.7.1928 Böhm Franz Kunnersdorf, D. Gabel, zemřel 1915 Merw, Turkestan -
Bradatsch Ottomar - Friedrich Anton
příjmení jméno město osud datum místo Bradatsch Ottomar Drum, B. Leipa zemřel i. Heimat. Bretfeld Jos. Raspenau, Friedland, zemřel i. russ. Gefangensch. Brosick Dominik Prof. i. Gablonz a. N. zemřel 1935 i. D. Heimat. Bubak Rud. Friedland i. B. zemřel 1914 Przemysl Bubak Ferd. Ob. Rosenthal zemřel 12.10.1914 i. Przemysl. Bulirsch Karl Nd. Hanichen zemřel daheim. Buschmann Franz Schönbach, D. Gabel zemřel 4. 10.1915 Taschkent, Turkest. Ducke Wenzel Reichstadt B.-L. zemřel 7.10.35 daheim Ducke Jos. Wellnitz, B. Leipa nezvěstný i. Rußland. Durich Kamill Lehrer, Gablonz a. N. zemřel 1923 daheim Dvořak Karl Zwitkau, D. Gabel zemřel i. russ. Gefangensch. Effenberger Ed. Weißbach zemřel 1933 daheim Eger Wilh. Niemes zemřel i. Russ. Gefgsch. Ehrentraut Ernst Ebersdorf, Friedld., padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Elstner Ed. Ringenhain zemřel i. d. Heimat Endler Wilh. Reichstadt zemřel in Tamara (Rußland) Feix Rud. Morchenstern zemřel in russischer Gefangenschaft Fellmann Ottomar Oberhanichen zemřel in Neutra (Ungarn) Fischer Schlag (Gablonz erN) zemřel Fischer Stephan Rückersdorf (Friedland) nezvěstný 1915 Przemysl Fleischmann Ernst Radl zemřel In Proschwitz a. n., Franze Josef Neugaulsdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Friedrich Anton Kunnersdorf b. Zwitkau padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. -
Görner Alfred - Krombholz Otto
příjmení jméno město osud datum místo Görner Alfr. Gablonz a. N. zemřel 1915 Samarkand (Turkest.) Gross Ambros Gablonz a. N. zemřel 5. 4. 1926 Hanf Gablonz a. N. zemřel in Gefangenschaft Hanig Josef Neustadt a. T. nezvěstný 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Hauptlorenz Rud. Gablonz a. N. zemřel 1936 daheim Heidrich Josef Göhe, (Friedland) padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Heilek Wenz. Grünwald a. N. zemřel 1934 i. d. Heimat Hempl Franz Neugaulsdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Hoffmann Oskar Gablonz a. N. zemřel 28. 5. 1929 in Gablonz a. N. Hollmann Franz Friedland i. B. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Hübner Emil Friedland i. B. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Hübner Heinr. Altgaulsdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Hübner Otto Gablonz a. N. zemřel 1920 Wladiwostok (Ostasien) Hübner Robert Gablonz a. N. zemřel 1915 Samarkand (Turkestan) Jäkel Rudolf Gablonz a. N., Schützengasse Jantsch Osw. Neugaulsdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Javansky Vinz. Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Jirschik Franz Pihl padl 1914 Grodek (Galiz.) Kiesewetter Jos. Gablonz a. N. zemřel 1918 Reichenberg Kopal Roman Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Koucky Joh. Haindorf padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Krause Franz Kunnersdorf (Zwitkau) padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Krombholz Otto Johannesberg padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. -
Mann Wenzel - Scheffel Emil
příjmení jméno město osud datum místo Mann Wenzel Seifersdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Menzel Bernh. Philippsthal? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Möldner Josef Wiese? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Möller Ferd. Proschwitz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Nesvadba Franz Fleischer zemřel Aug. 1938 Gablonz a. N. Patzelt Wzl.? Schwaben? (B. Leipa) padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Peinelt Engelbert Gablonz a. N. zemřel 1936 Pilz Heinrich Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Porsche Julius Lehrer in Gablonz a. N. zemřel Samarkand (Turkestan) Porsche Franz Gablonz a. N., Bahnhofstr. 17 a Posselt Otto Gablonz a. N. zemřel Sächs. Reichenau Prokop Johann Gablonz a. N. padl 4. 10.1914 Przemysl Raaz Anton Neustadt a. T. padl 9. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Ramisch Heinr. Friedland i. B. zraněn 1914 Wien Reckziegel Rob. Gablonz a. N. zemřel Samesch Adolf Gablonz a. N. padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Schäfer Alfr. Gablonz a. N. zemřel in der Heimat Schäfer Bernh. nezvěstný seit 9. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Scheffel Emil Gablonz a. N. zemřel 1915 Przemysl -
Schmidt Rudolf - Zappe Rudolf
příjmení jméno město osud datum místo Schmidt Rud. Puletschnei padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Schmidt Aug. Gablonz a. N. zemřel 21. 1. 1915 Przemysl Schmidt Albin zemřel 19. Juli 1942 Gablonz a. N. Scholze Emil Gablonz a. N. zemřel 1932 i. d. Heimat Schubert Wilh. Weigsdorf? nezvěstný 1914 Welki Pole, Galiz. Spirandio Ant. Buschullersdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Stadler Jos. Gablonz a. N. zemřel Jänner 1915 Przemysl Stelzig Jos. Nd. Ullersdorf? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Stracke Theod. Gablonz a. N. zemřel 1933 Gablonz a. N. Taubmann Josef Waldau? (Deutsch Gabel) padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Tischer Hugo Echtgoldperlenerzeuger in Gablonz zemřel 2. September 1941 Ulbrich Anton Gablonz a. N. nezvěstný 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Wabersich Gust. Radonowitz (Liebenau) padl 11. 9. 1914 Grodek (Galiz.) Wendler Adolf Altschiedel? padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Winternitz Grottau padl 8. 9. 1914 Welki Pole, Galiz. Wirsig Anton Gablonz a. N. zemřel August 1937 Zappe Rud. Gablonz a. N. zemřel 1915 Merw (Turkestan)
první strana soupisu padlých a zemřelých ve Zlaté knize, který byl podkladem pro článek